V rámci letoąní České taneční platformy byla uvedena repríza choreografie Beneath the Silence, pod níą je podepsána dvojice autorů ą Peter Mika a Olga Cobos. Tito dva renomovaní tanečníci, působící v zahraničí, vytvořili v loňském roce toto dílo pro jiné duo, tanečnice Veroniku Knytlovou a Terezu Ondrovou. Jejich umělecké sdruąení VerTeDance je zatím posledním drąitelem ceny Sazky za ąobjev v tancią, jeą mu byla udělena za představení Tichomluva.
Stálý návątěvník divadla Ponec uą si zřejmě v posledních letech navykl na přítomnost autorské dvojice, která spolu jią vytvořila několik opusů (Průzor hrdlem, Kruh), kde kromě rolí autorek zastávají i role interpretek. V případě choreografie Beneath the Silence je tomu ale jinak. Čerstvý vítr do choreografických plachet vnáąejí Peter Mika s Olgou Cobos, zatímco VerTe se pohybují ąpouzeą na vlnách interpretace. Je ale zřejmé, ąe představení se rodilo za aktivní spolupráce vąech čtyř osobností; o to víc mohl být divák zvědav, v jakém světle se VerTeDance představí tentokrát.
Beneath the Silence je intimním nahlédnutím do světa dvou bytostí, které nám na jeviąti otvírají průzor do jejich společného světa. Mírně potemnělý prostor objímá dvě postavy, které postupně rozvíjejí svůj tichý dialog s okolím. Klidný, přitom energický průběh pohybů není ničím ruąen, obě tanečnice přelévají hmotu svého těla a jejich energie vláčně zaplňuje prostor. Osamělá pohybová vyznání střídá jemná konfrontace přece jen odliąných bytostí, jejichą souznění se chvílemi trhá. Kaądá sama pak rozvíjí tok svých pohybů, jeną se mísí s tokem světelným, který vytvořil daląí člen VerTeDance Pavel Kotlík.
Hlavním vkladem celého představení jsou interpretační kvality obou tanečnic. Jejich měkká kvalita pohybu, vláčnost provedení a neslyąné plynutí prostorem působí příjemně na smysly diváka a svým způsobem ho uklidňují. Čím déle ale sledujeme plastický pohyb těchto dvou těl, tím matněji vyznívá celková výpověď představení. První větu předchozího odstavce by totią bylo moąné aplikovat i na předchozí představení pod značkou VerTeDance. Ač se pokusily vyuąít i jiných choreografických sil neą svých vlastních, ve výsledku se styl a dojem z představení přílią nezměnily. S narůstajícím počtem repríz je onen vklad choreografů zvenku stále matnějąí. Při zářijové premiéře byl vliv Petera Miky a Olgy Cobos jeątě silný, moąná i jejich osobní přítomnost podpořila tvárnost tanečnic, jejichą plasticita vyvolávala chuą a nutkání zmačkat jejich těla do kuličky a vytvarovat je jako plastelínu. Tato kvalita byla hlavní devizou představení. O půl roku později na Platformě ale vláčnost ztrácí onen pel výjimečnosti a hmatovosti, ač je pohyb stále modelován s precizností a plasticitou. Celkovým vyzněním se tak dílo přiblíąilo svým předchůdcům.
Beneath the Silence a oceněná Tichomluva nemají společné jen ono ątichoą v názvu. Zatímco interpretace při premiéře křičela, teď jią jen volá. Výpověď představení ale od začátku pouze ąeptá a postupně se rozprostírá ticho. Co je pod oním tichem ą
Vypadá to trochu na bludný kruh, do kterého by se mohly obě tanečnice a autorky v tichosti zamotat. Není ale radno dělat předčasné závěry, jelikoą teprve máme před sebou premiéru nového díla, které vznikne díky Ceně Sazky. Potenciál VerTeDance je velký; těąme se tedy, jak s ním naloąí příątě.