V úterním Večeru studentek choreografie HAMU v Ponci se představily Katka Veverková (4. ročník), Broňa Skalická (3. ročník) a Sylva Nečasová (2. ročník) s celkem ąesti čísly.
Společným rysem ve vąech choreografiích byla předevąím vysoká úroveň kvality interpretace a ve větąině případů také zdařilý výběr hudby.
Z celého večera mě nejvíc zaujala FUGA Broni Skalické, jejíą choreografie nezůstala u čistého ązhmotněníą zadané hudební formy, ale vydobyla si svou osobitost, kterou působivá Zelenkova hudba nezastínila, ale účinně vyzdvihla a podpořila. Promyąlené prostorové rozvrąení choreografie a hra světla a stínu byly jednou z předností práce, rozeznívaly melodické variace fugy doslova do třetího rozměru. Originální kostýmy dodávaly pohybům tanečníků hladkost a skvěle dotvářely snovou atmosféru. Překvapením byl náhlý konec, který diváci nečekali, a narozdíl od ostatních choreografií večera to bylo trochu ąkoda. Kostýmní a scénické zpracování bylo kvalitní i v druhé Bronině práci, nazvané NO REGRET. Do úplně jiného světla ji ale postavil sestřih populárních hudebních hitů, který na jeviąti bohuąel působil lacině a víc by se uplatnil v komerční sféře. Choreografie naznačovala jednoduchý dramatický děj, kterému ale chyběla rozvitějąí zápletka i pointa. Kromě důvtipného vyuąití japonských tanečnic, propracovaných duetů, zajímavé scény a iluze starobylé promítačky vąak práce nevystupovala z prvoplánového schématu.
Sylva se prezentovala choreografií: SIMPLE SYMPHONY PRO T??I na hudbu Benjamina Brittena. Oku lahodila předevąím vynikající interpretace, osobitý autorčin pohybový rukopis korespondoval s hudebním ąánrem, ale samotné sloąité pohybové variace nestačily na vykreslení promyąlené hudební formy. Nenápadité kostýmy a absence dramatického rozvití vzaly dílu na působivosti. Abstraktní choreografie se tak trochu utopila ve svých vlastních pohybech a za genialitou skladatele pokulhávala.
Katka nabídla divákům nejdříve originální OUTLET, který byl spíąe vydařenou a vtipnou choreografickou etudou na téma domácí rekvizita :-). Vynikala hlavně výtečnou interpretací Martiny Lacové a zajímavou hudební kompozicí. Narozdíl od druhé její práce LITTLE PSYCHO nekladla na diváka náročné poąadavky na pochopení autorčina záměru. Ta byla pro diváka opravdovým oříąkem. Kompozici tvořily tři elementy: zrcadly polepený hranol levitující v prostoru, tanečnice, která s ním vedla neviditelný dialog a v půlce choreografie odloąila část svého kostýmu, aby se nechala pohltit jeho nitrem, a do třetice záhadný černý muą, který se v nestřeąených momentech zjevil na scéně, nebo ji s poąouchlým výrazem oběhl a tím zajiąąoval napětí celé choreografie. Soustředění diváka bohuąel postupně vyprchalo s příliąnou délkou díla, která neodpovídala obsahu. Záchytným bodem se opět stala hudba, která dodala dílu mystický nádech a poskytla názvu adekvátní naplnění. Nejlepąí autorčinou choreografií večera tak bylo CHILLI... PROČ NE.., jeą dýchala optimismem, energií a radostí ze ąivota, coą bylo ideálním zakončením celého večera. Jednoduchá a jasná forma choreografie dynamicky rozehrávala věčná témata muąe a ąeny, lásky a erotiky, ąivotního elánu a váąně. Vynikla opět předevąím efektní hudební předlohou a kvalitní interpretací.
Pozitivní na celém večeru bylo, ąe divácký zájem nečekaně převýąil kapacitu komorního Ponce, coą by mohlo svědčit o rostoucí početnosti příznivců mladých choreografických tvůrců. Recenze je psaná z úterý 9.5.2006