Pohyb po prostoru. Pocity, které vznikají a mizí za odrazem. Jiná poloha zrcadla vyvolává změnu nálady. Čtyři tanečníci Veronika ąimková, Michaela Komárková, Andrea Miltnerová a Pierre Nadaud jsou interpreti, kteří se vyznačují výraznou osobností. Jejich vzájemný vztah není na první pohled jasný a ani nechce být. Postupně krystalizuje - tancem, který je provázen preparovaným klavírem, flétnou a violoncellem. Hudba napojená na pocit tanečníků provokuje, ale zároveň vnímá jejich myąlenky.
Představení Fields , které bylo uvedeno 3. a 4.února 2006 v Univerzálním prostoru NoD Roxy nelze zařadit do kategorie novinek roku 2006. Přesto bylo oproti svým minulým reprízám nové. Jeho autor Pierre Nadaud potvrdil svůj cit pro koncepci díla a výběr svých spolupracovníků. Nelze nepoznamenat, ąe tentokrát daleko víc neą dřív vynikl i jako tanečník. Kromě původních interpretů se v choreografii nově objevila Veronika ąimková, které jeviątě ąNoduą také nebývale vyhovovalo. Zřejmě nejvýraznějąí změnu ale doznal hudební doprovod. ąivá hudba brněnského komorního tria Chorovod poskytla choreografii nový náboj, stala se přirozeným pojítkem ve vzájemné interakci mezi jednotlivými interprety, jejich pohybovým projevem a světelným designem. Jan Beneą ą McGadie pracoval s nabízeným materiálem velice citlivě, a navíc se zajímavým výsledkem. Pouąití zrcadel pomohlo nejen změnit prostor, jehoą energie uą byla vyuąita, ale dokázalo vytvořit pro kaądé ze čtyř sól prostor nový.
Fields působí jako myąlenka, dojem, vzpomínka. Fields neurčuje a nekonkretizuje. Nechává vlastní prostor.
Recenze na představení 3.února 2006